Souhrn sezóny 2009/10

Další sezónu za sebou mají hráči Realu Madrid, ročník, od něhož se čekalo mnohé, ale většina těchto očekávání zůstala nevyslyšena. Loňské léto bylo v Madridu hodně bouřlivé. Měnil se prezident, trenér a překopal se prakticky celý kádr prvního mužstva. Přišly velké hvězdy a mnozí fanoušci doufali, že by se mohlo v Madridu opakovat to, co se povedlo posledně Los Culés.

Bohužel, nic takového se nekonalo. Žádný velký úspěch nepřišel v Lize mistrů, kde se opakovaly poslední ročníky. Copa del Rey snad dopadla ještě hůře, možná jen La Liga hází na tento ročník dobré světlo. A důvod neúspěchů? To neví asi vůbec nikdo. Část fandů dává tohle vše za vinu první sezóně (stavby nového týmu) a nerozehranosti a nesehranosti týmu. Jiní si myslí, že mužstvo ještě není kompletní a potřebuje doplnit o některé části. Avšak asi úplně nejvíce Madridistas vidí problém v trenérovi, Chilanovi Manuelu Pellegrinim. Já osobně dávám, ať více či méně, za pravdu všem třem názorům.

Úvod sezóny rozhodně trochu poznamenala nesehranost mužstva a nevyrovnané výkony. V některých střetnutích jsme excelovali, jindy jsme nedokázali soupeře přehrát a přestřílet. Samozřejmě, záleželo to i na kvalitě soupeře a jejich výkonu, ale náš herní styl se prakticky zápas od zápasu měnil, pořád jsme se snažili najít si svou tvář, postupem času se to zlepšilo, ale rozhodně bych neřekl, že až tak úplně. K druhému názoru, už tu nebudu rýpat do odchodu Arjena Robbena, jenž mohl nastupovat v křídelních prostorech místo středních záložníků, ale je prostě fakt, že křídelní prostory jsme hojně využívali a mít jedno klasické křídlo, které má stálou výkonnost a vysokou kvalitu, je prostě bláznovství a neustále lepení mi prostě nepřišlo nejlepší, jistě, někdy se to neprojevilo, navíc ono mnohdy rozestavení na hřišti bylo vůbec velice prazvláštní. Tím se také dostávám k poslednímu bodu možného neúspěchu. Některé tahy Manuela Pellegriniho mě prostě přišly zvláštní. Jeho rozestavení, které bylo sice hodně flexibilní, ale občas mi připadalo, že hráči ani neví, co mají hrát, proto se snažili hledat hlavně Cristiana Ronalda, za což ale zase můžeme být rádi, protože nebýt jeho, tak bychom měli po sezóně daleko dříve - neříká se mi to lehce, protože, i když hodně zlepšil vystupování a chování, osobně tohoto borce nemusím. Také se mi příliš nelíbí nasazování dvou defenzivních záložníků, když stejně obrana Realu Madrid asi nikdy nebude ideální, zvláště když se pomalu na každý zápas měnila (to hlavně v druhé polovině sezóny - po zranění Pepeho). Pro takový styl hry by byla potřeba větší disciplinovanost ála Fabio Capello nebo José Mourinho, který je velice často spojován s postem nového kouče Los Merengues. To je ale již hudba budoucnosti. Pojďme si trošku rozebrat určité části letošní sezóny.

LIGA BBVA
Španělská nejvyšší soutěž byla tento rok prakticky jen o souboji Realu Madrid s Barcelonou, který dopadl lépe pro katalánský velkoklub. Ten se radoval již z druhého titulu v řadě. První polovinou soutěže madridský velkoklub procházel mnohdy trochu rozporuplně. Na týmu bylo znát, že jeho velká většina přišla do španělské metropole v posledním letním přestupním termínu. Na některých špatných výsledcích se podepsala i absence Cristiana Ronalda, jenž po většinu sezóny Los Merengues táhl. Velice dobře se prezentoval i Gonzalo Higuaín. Trochu nešťastná prohra na Nou Campu zabrzdila Real v rozletu, když v následujících několika kolech ztratil ještě proti Osasuně a Athleticu Bilbao. Poté se rozjela fantastická série vyhraných zápasů, která se zastavila až ve druhém El Clásicu, to prakticky rozhodlo o mistrovi. V závěrečných kolech se královský velkoklub ještě snažil dostat na první příčku, Blaugranas ale náskok udrželi až do posledního kola, nezaváhali s Valladolidem a stali se mistry. Nikdo ale nemůže říci, že by tento triumf nebyl zasloužený. Barcelona prostě vyhrála dva vzájemné zápasy a to se počítá.

Ač získal Real Madrid 96 bodů a měl fantastické statistiky, tak jde prostě o neúspěch, poněvadž obsadil druhé místo a to navíc za rivalem z Barcelony. Mezi dvěma prvními mužstvy a těmi dalšími je velká mezera, což trochu napovídá o konkurenceschopnosti klubů v La Lize. Rozhodně je na čem pracovat, ke konci sezóny nám dělaly problémy i hůře postavené týmy a mnohdy se vyhrávalo, jak jsem již zmiňoval, jen díky Cristianu Ronaldovi, kterého spoluhráči hojně hledali a nacházeli svými přihrávkami v nouzi. Je hezké vyhrávat vysokými výsledky nad outsidery soutěže, ale je nám to k ničemu, když nedokážeme vyhrávat důležité zápasy.

LIGA MISTRŮ
Mělo jít o soutěž, ve které měli Galactícos II. zářit nejvíce. Los Blancos měli totiž obrovskou motivaci v tom, že finálový duel se (ještě) bude hrát v Madridu na stadionu Santiaga Bernabéua. Bohužel, souboje s evropskými týmy jsme nezvládli, lepší jsme byli snad jen proti Curychu a Olympique Marseille, a tak zůstalo jen u toho slovíčka "měli". Velký skupinový dvojzápas proti AC Milán nevyšel zrovna nejlépe, na konci prosince se tím ale nikdo v Madridu nezabýval. Los osmifinále vypadal jednoduše, Olympique Lyon nepodával takové výkony, jako v posledních několika letech, k tomu připočtěme slušnou formu Realu před prvním duelem a jasně nám vychází to, že madridští byli favorité na postup. Bohužel, již střetnutí na Stade Gerland ukázalo, že vše není v pořádku. A k tomu připočtěme nešťastný vývoj střetnutí na domácím hřišti a je tu další propadák, opětovný neúspěch na evropské scéně. Mít trošku více štěstí, přes Lyonnais bychom prošli, ale přiznejme si, že na absolutní evropskou špičku bychom nejspíše ani tak neměli.



COPA DEL REY
Ke Španělskému královskému poháru bohužel není moc co psát. A to co by se mohlo dát prezentovat rozhodně není něčím, čím by se měl Real Madrid chlubit. Řekněme si na rovinu. Ať si kdo chce co chce říká, ale na Copu del Rey se podle mě Manuel Pellegrini a většina týmu úplně vykašlali. Ano z dvojzápasu se nedá nic moc poznat, ale vzhledem k přístupu k duelu na Alcorcónu mě nic jiného nenapadá. Jeden z největší trapasů v naší historii. Po debaklu v prvním zápase se debatovalo tom, jestli nemá být dokonce odvolán trenér. Takové drastické prostředky by v takové části sezóny asi nebyly úplně nejlepší a s postupem vedení lze souhlasit. Ale důvěru vedení v hlavního trenéra to rozhodně nabouralo.



LETNÍ PŘESTUPY 2009
Nic jiného mi ani nezbývá, než si vzít na paškál i hráče, kteří přišli do Realu Madrid během přestupního termínu v létě 2009. Takové astronomické výdaje by si nikdo nedokázal tipnout před několika lety. Tak pojďme postupně podle toho, jak se do klubu dostávali. Nepočítaje Manuela Pellegriniho, prvně Florentino Pérez s Realem oznámili příchod Brazilce Kaká. Tomu se však příliš nedařilo. Nebyl to ten borec z působení v AC Milán. Důvodů je hned několik. Tím prvním jsou táhlé zdravotní problémy, které ho vyřadily na velký počet zápasů. Z toho plynul fakt, že byl brazilský reprezentant nerozehraný a těžké pro něj bylo i postavení v týmu, protože po většinu odehraných minut nepokrýval svoji oblíbenou pozici, ve středu zálohy, ale chilský kouč ho využíval na krajích zálohy. První rok v Madridu tak nejde hodnotit příliš pozitivně. To nejdražší letní posila se z pohledu výkonnosti rozhodně vyplatila. Cristiano Ronaldo potvrdil svoje kvality a stal se důležitou součástí královského velkoklubu. Nebýt zranění z první poloviny sezóny, možná bychom na tom byli ještě trochu lépe. Další, stoper Raúl Albiol, se stal ihned neodlučitelnou součástí týmu. Nejprve nastupoval vedle Pepeho, s nímž vytvořil velice dobrou dvojici, ve druhé polovině sezóny se vedle něj nejvíce střídali Sergio Ramos a Ezequiel Garay. Posila z Valencie jde taky hodnotit kladně. Od zmiňovaného Ezequiela Garaye se možná čekalo trochu více, ale Argentinec se do hry příliš nedostával, tudíž to pro něj bylo složité. Jako náhradník se nicméně osvědčil, těžko však předpokládat, jestli tuto roli přijme. Úplně největším zklamáním byl Karim Benzema. Letní příprava mu vyšla na jedničku, ale španělská La Liga jakoby mu příliš nesedla a Francouz se pomalu zhoršoval. Nepomohla mu ani neznalost španělštiny a fakt, že byl odloučen od rodiny a známých. V druhé polovině sezóny, i díky zranění, příliš nehrál a mluvilo se i o jeho odchodu. Rozhodně palec dolů. Návrat odchovance, Estebana Granera, byl rozhodně z těch vydařených. El Pirata odehrál nad očekávání velký počet minut a zpočátku nepodával ani nejhorší výkony. Bohužel, v druhé části sezóny mu nevyšlo několik zápasů a proto není jisté, jak se k tomu trenér postaví. Poslední dva noví hráči přišli z Liverpoolu. Krajní obránce Álvaro Arbeloa byl rozhodně příjemným překvapením. Jeho výkony byly většinou kvalitní a stabilní. Navíc ukázal, že týmu dokáže pomoci i dopředu. Od Xabiho Alonsa se čekalo hodně a rozhodně nezklamal. Celkově však jeho výkony hodnotím spíše jen jako nadprůměrné, stejně jako ty Álvara Arbeloy.



ZÁVĚREČNÉ SLOVO
Sezóna to tedy z pohledu nasbíraných bodů nebyl špatná, bohužel, celkově ji kladně hodnotit nemůžeme. Uvidíme, co bude znamenat do dalších let. Pokud zůstane trenér, mohl by to být jen přechodný rok, kdy se bude tým dávat dohromady. Jestliže se však změní, můžeme se vrátit znovu o trochu zpátky. Nicméně, osobně bych byl pro změnu kouče, protože v Manuelu Pellegrinim nevidím toho správného muže pro tak velký klub, který je přeplněný hvězdami. Tento tým potřebuje charismatické "vůdce" (nic společného s pravicovým smýšlením), který si umí sjednat v týmu pořádek a disciplínu. Nechme se překvapit, jakou cestou půjde vedení klubu. O všem vás budeme rozhodně informovat.

Během několika dní na webu uveřejním ještě další souhrnný článek s mnoha statistiky hráčů jako jednotlivců a poté celého mužstva.