RealmadridTV: RealCarvalho

Ricardo Carvalho

Píseň "You are beautiful" od Jamese Blunta je oblíbenou písní Ricarda Carvalha a právě proto hraje na začátku našeho rozhovoru. Vítej v Realmadrid TV. Proč jsi si vybral právě tuto píseň?
Moc Ti děkuji za pozvání. Slova této písně jsou moc pěkná. Když říká: můj život je skvělý a tvoje láska je čistá. Co víc můžete ještě říct. Líbí se mi.

Je to píseň pro Carvalha? Je pomalá a klidná
To je pravda. Mám rád takové písně, je také velmi tichá. Já jsem takový a jeho slova a písně ke mně přicházejí a dělají mně radost.

Všichni hráči říkají, že jsi jejich otcem.
Jsem nejstarší. Cítím, že si mě váží a já si jich všech také vážím. Cítím se zde velmi dobře.

V úterý jste vyhráli první zápas Ligy mistrů, a to je dobrý začátek. Jsi dnes šťastný, že jste Madridista a Ricardo Carvalho?
Vždy když vyhrajete tak jste další den šťastnější. Když nevyhrajete, tak je to jiné a není to takové, jako když vyhrajete. Začít vítězstvím  pro nás bylo důležité a povedlo se nám to. Samozřejmě se chceme zlepšovat, abychom hráli lépe, ale více důležité je, že držíme pohromadě.

Byl to těžký zápas. Někteří říkají, že se Real Madrid jen procházel, ale nic není lehké.
Přejí si, abychom vyhrávali, stejně jako všichni, a byli trochu tvrdí. Ale naštěstí jsme dali gól.

A byl to další zápas, ve kterém Real neměl štěstí na rozhodčí.
Marcelo byl vyloučen a Cristiano byl mockrát faulován. Cítili jsme se trochu poškozeni rozhodčím, ale může se stát, že udělá chybu, stejně jako my všichni. Proto jsme díky těmto věcem nad věcí.

Cristiano byl naštvaný. To je jasné, protože mu museli zašívat kotník a nakonec na něm má tři stehy.
Jeho kotník byl na tom špatně a bolel ho. Je normální, že byl naštvaný. Všichni s ním cítíme, protože je pro nás velmi důležitý. Hráče, jakým je on, musíme chránit. Je silný, ale někdy když s ním hrají, tak překročí hranici.

La Liga i Liga mistrů začala a v obou těchto soutěžích se vám daří. V Lize mistrů jste první ve skupině. To vám dodává pocit důvěry mezi vámi, trenéry a fanoušky.
Pokud chcete růst, tak musíte vyhrávat zápasy a my chceme růst. Je dobré, že vyhráváme, ale mnohem lepší je, když hrajeme dobře, ale pokud nehrajeme tak dobře, tak je dobré, že vyhráváme, abychom rostli, a to my chceme.

Vypadá to, že jsi zakotvil v základní sestavě Realu Madrid. Patříš k základním oporám týmu.
Děkuji. Když jsem přišel, tak jsem byl kritizován, ale věděl jsem, že můžu dělat věci dobře. V Chelsea jsem měl smlouvu ještě na dva roky a bylo by pro mě pohodlnější, kdybych tam zůstal. Měl jsem respekt všech lidí v klubu i lidí mimo klub, protože jsem hrál dobře a tady jsem začínal od začátku a musel jsem ukázat, že mám na to, abych mohl týmu pomoci.

Máš 33 let a stále vypadáš jako chlapec. Jak říkají tví spoluhráči, vypadáš jako Benjamin Button, který s přibývajícím věkem mládl.
Cítím se dobře. Vedu klidný osobní život a jsem spokojený s tím, co dělám.

Jaký je Ricardo Carvalho, když není na hřišti?
Jsem velmi klidný. Když se po tréninku dostanu domů, tak jsem se svojí rodinou. Jsem rád s dětmi a se svojí ženou. Vedu normální život. Jsem, jaký jsem.

A co jídlo? Hlídáš se?
Když mám hlad, tak jím, ale snažím se trochu hlídat. Dříve ani ne, ale teď už ano.

Jaké je tvé oblíbené jídlo?
Mám rád portugalskou kuchyni. Vařené brambory se spoustou masa a zeleniny. Je to tradiční portugalské jídlo.

Narodil jsi se v Amarante. Jaké to tam je?
Je to město vzdálené asi 50 km od Porta. Je to malé městečko. Narodil jsem se tu. Máme tu dům a rád sem jezdím, protože je tu klid. Mí rodiče zde žijí. Žil jsem zde do 16 let a všechny mé vzpomínky z dětství jsou odtud.

Na co rád vzpomínáš?
Na mé kamarády. Chodil jsem tu do školy nebo si hrál na ulici, když jsem byl malý. V Amarante jsem začal hrát v 10 letech. Když skončila škola, tak jsem šel hned na hřiště a trénoval jsem. Byl jsem šťastný. Skončila škola a potom jsem hrál.

Jaký byl Carvalho jako dítě? Řekl bych, že byl plachý, tichý, klidný a dobrý student ...
Byl jsem všechno. Víc plachý než jsem teď. Moc jsem nemluvil. Rád jsem mluvil s lidmi, se kterými jsem se cítil dobře.

Máš staršího bratra Antonia, ale mně se zdá, že jsi se stal starším, i když jste byl mladší. O kolik let je starší?
O tři roky. Odešel jsem z domu velmi rychle. Měl jsem 16 let. Nebylo to lehké období. První dny byly nejtěžší, ale věděl jsem, že to chci. Opustil jsem své rodiče a bratra a šel jsem do Porta a žil jsem tady sám a jen jsem trénoval.

Jaká je rodina Carvalhových?
Skromná a malá. Moje matka má jen jednoho bratra a můj otec je jedináček. Je nás málo, ale vážíme si sebe navzájem a vždy si spolu povídáme. Teď mám vlastní rodinu, ale vždy když potřebují, jsem jim k dispozici.

Jakýs byl dítě? Chodil sis pro rady za matkou nebo za otcem?
Mluvil jsem více s mamkou. S mým otcem jsem víc mluvil na trénincích. Moje rodina se vždy chodila dívat na zápasy v Amarante, ale mám blíž ke své matce.

Na co z dětství nezapomeneš?
Vzhledem k tomu, že jsem vyrostl na malém městečku a hrál jsem si se svými vrstevníky na ulici, tak jsme hodně improvizovali. Když jsem byl starší, začal jsem se svými přáteli hrát za Amarante. Vzpomínám si, že jsem o prázdninách jezdil šest kilometrů na kole na tréninky, protože můj otec byl v práci a nemohl mě na ně vozit. Na konci tréninku mě otec vyzvedl, naložil kolo do auta a jeli jsme domů.

Nebyls na tréninku unavený?
Kdo tam jede pro radost, tak se neunaví. Přijel jsem a trénoval a pro mě to bylo perfektní.

Jaký je tvůj nejoblíbenější dárek, který jsi jako malý dostal?
Moje matka mi vždycky dávala dárky, o kterých věděla, že se mi líbí. Neměli jsme dobrý míč, vždycky jsme měli opotřebovaný. Nejlepším dárkem možná byly míče, se kterými jsme si s kamarády hráli.

Když jsi hrál fotbal na ulici, tak jste improvizovali. Jak to vypadalo?
Jedna brána byla garáž a ta druhá byla udělaná z  kamenů.

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?
Ze začátku jsem chtěl být policistou. Když jsem byl malý, tak se mi líbily ty jejich motorky. Když jsem byl starší, tak mě bavilo hrát fotbal a dělal jsem vše proto, abych mohl hrát.

Nuno Gomes je také z Amarante. Hraje některý z tvých přátel fotbal tako jako ty nebo on?
Na této úrovni ne. Dosáhli na první ligu, ale ne na "top" jako Nuno Gomes nebo já. Delfín hrál se mnou v Amarante a hrál ve Sportingu Lisabon a v Marseille.

Co teď tví přátelé dělají?
Někteří pracují v místní správě Amarante. Můj soused, který se mnou v Amarante hrával, je policista a někteří se rozprchli. Žiji trošku dál a uběhlo hodně času, ale setkávám se s nimi a vím, co někteří dělají.

Tvým prvním vážným klubem byla Leça. Kdo tě tlačil k tomu, abys to dotáhl dál? Otec nebo někdo z přátel?
Byl jsem to já sám. Když jsem poprvé podepsal smlouvu s Portem na rok a oni se mnou byli spokojení, tak jsem podepsal na další čtyři roky. Podepsal jsem smlouvu a mým štěstím bylo, že to byl dobrý klub, který hrál první portugalskou ligu.

V 19 letech jsi potkal tvou budoucí manželkou, Karinu. Byl to pro tebe úspěšný rok ...
Ano, zamiloval jsem se a jsem stále zamilovaný. Je to už dlouho. Dospěli jsme spolu, respektujeme se a stále se milujeme.

Přísahám, že jsem neměl velkou odvahu se tě na toto zeptat. Nevím, jak si mám představit okamžik, kdy Carvalho poznal Karinu, protože tě znám. Nemusíš nic říkat. Vypadalo to takto, že přišla a řekla: „Hele, chceš být mým přítelem?" A tys říkl: „Jasně." Jaké to tedy bylo?
Velmi klidné. Čekal jsem na její reakci. Poznal jsem ji, když jsem hrál v Leça. Je to kousek od Porta, a také je tam pláž, kde jsem šel s ní a s přáteli na kávu, a okouzlila mě a později jsme si začali povídat.

A kdo z vás dal najevo, že má o toho druhého větší zájem?
Já jsem dal jasně najevo, že mám o ni zájem, ale ona to dala najevo víc.

Co pro tebe znamená pláž?
Je pro mě důležitá. Mám ji rád. Nežiji blízko pláže a vždy, když mám příležitost, tak si tam dám kávu. Jsem tam rád, pozoruji moře a jezdíme tam často.

Jaké jsou životní sny Ricarda Carvalha?
Mít tento dům byl jeden z nich. Dalším bylo založit si rodinu. Mám dvě děti, které jsou pro mě vším, a mám manželkou, kterou miluji. Jsou to úžasné děti. Pro mě jsou vším.

Rodrigo a Raquel mají šest a čtyři roky. Je vidět, že jsi dojatý, když o nich mluvíš.
Jsou to moje děti, a když se na ně podívám, tak vím, že jim můžu všechno poskytnout a to je jedna z výhod, které mám.

Co chceš děti naučit?
Snažím se je mít co nejvíc pod kontrolou a dát jim cíle. Jsou ve fázi, když začínají číst a psát. A oni říkají, že umí číst i psát dobře, ale není to lehké, protože jejich rodiče mluví portugalsky a oni chodí do anglické školy.

Dva nejdůležitější dny ve tvém životě byly, když se ti narodily děti.
Přesně tak. Měl jsem to privilegium, že jsem u toho mohl být. Když vidíte něco tak malého se všemi prsty, a tak dokonalého ... tak vás to dojme.

Máš dům, rodinu ... To jsou splněné sny Ricarda Carvalha. Čeho bys chtěl v životě ještě dosáhnout?
Vždy chci víc. Vyhrál jsem hodně trofejí, ale chci jich víc. Když nevyhraji, tak přijdu na trénink naštvaný. Není to lehké. Ne, že bych byl moc naštvaný, ale hněvám se.

V sezónách 2001-2004 o tebe měl Real Madrid velký zájem. Proč jsi sem nešel?
Porto mě nechtělo pustit a jedině za strašně moc peněz ... Real Madrid nechtěl za mě tolik peněz zaplatit, a tak přestup ztroskotal. Prvním týmem ze všech, který se o mě zajímal, byl Real Madrid. V této době jsem hrál na mistrovství Evropy a dostali jsme se do finále, kde jsme narazili na Řecko a prohráli jsme ... Poté moje cena o hodně vzrostla a trenér Porta mě nechtěl nechat odejít, takže to bylo moc těžké a Real Madrid by za mě musel zaplatit příliš moc peněz ...

Poté jsi odešel do Chelsea a dostal ses tak do města, které máš moc rád, do Londýna ...
Ano, protože jsem se naučil mít ho rád. Ze začátku to bylo těžké, ale poté jsem si ho oblíbil ... Pro mnoho věcí. Je tak klidné. Po šesti letech jsem si zvykl. Poznal jsem nové lidi, navštívil jsem různá místa.

A tvým nejlepším přítelem byl Thiago.
Ano. V Chelsea jsem s ním strávil jeden rok a stali jsme se dobrými přáteli.

Jaký musí být člověk, aby se stal přítelem Ricarda Carvalha?
Musí být upřímný. V dobrých i špatných chvílích. Je to nejvyšší hodnota přátelství. Musí být upřímný a čestný.

A co na lidech nesnášíš?
Když někdo něco dělá za vašimi zády, to nemám rád. Nemám rád přetvářku, od ní se zcela odvracím ...

Poté, cos odešel z Chelsea sis splnil další sen. Hraješ za Real Madrid.
Ano, to je pravda. Chtěl jsem za Real Madrid hrát. A je to perfektní. Naštěstí se to podařilo. Ale mnohem důležitější bylo, že jsem sem přišel, zvykl si a byl jsem šťastný, a abych věděl, že pracuji dobře, a aby se mi dařilo.

Patřil den, ve který jsi podepsal smlouvu, k tvým nejšťastnějším v životě?
Když jsem podepsal smlouvu, tak to bylo jedinečné. Nebylo to jako životní okamžik. Když vstoupíte na hřiště, tak cítíte víc ...  Když přijdete, cítíte velkolepost stadionu. Opravdu je ohromný. Pro mě bylo důležité, že můžu týmu pomoci.

Všichni hráči, kteří přijdou do Realu Madrid, a jsou z celého světa, říkají stejnou věc. Že nevědí proč, ale když přijdou do Realu Madrid, tak cítí, že jsou v největším klubu na světě. Proč to cítí?
Ano, to je pravda. Cítíte to. To je to, co cítíte ... Když vstoupíte na stadion, když vidíte všechny ty lidi ... Uvnitř cítíte, že všichni jsou jedna rodina a z venku cítíte, jak je to obrovské.

Jaký je nejšťastnější fotbalový den Riacarda Carvalha?
Když vyhraji tituly. Zatím posledním byl ten, když jsme vyhráli Copa del Rey. Pro nás je důležité, že jsme proti Barceloně hráli dobře. Věděli jsme, že můžeme uspět a že jsme si to zasloužili.

Ze všech titulů, které jsi vyhrál, měls z titulu Copa del Rey největší radost?
Ne, ale je to nejnovější titul. Byl jsem šťastný jako nikdy. Vzpomínám si, že pro mě to bylo, jako kdybych vyhrál La Ligu nebo Ligu mistrů. Po zápase jsem byl tak šťastný, jako když jsem vyhrál s Portem.

Na co z tohoto večera nezapomeneš?
Po zápase byla oslava, a když jsme viděli všechny lidi, jak jsou šťastní a nadšení a bylo to proto, že jsme si zasloužili vyhrát za to, co jsme během roku odvedli.

Také jsi dostal spoustu gratulací. Na kterou nezapomeneš?
Lidé mi říkali, že jsem hrál dobře, že jsme si to zasloužili a že jsme mistři. Volali mi přátelé, kteří mají mají mé číslo.

Tvé číslo asi moc lidí nemá, že?
Nemá ho moc lidí. Mají ho mí přátelé. Novináři můj telefon nemají. Můj telefon mají lidé, které mám rád, a které dobře znám.

Den, kdys vyhrál Copa del Rey patřil k tvým nejšťastnějším. Řekni mi, který den patří v tvé kariéře k nejsmutnějším? Je to prohra s Řeckem ve finále EURA 2004?
Měl jsem několik takových dnů. Jedním z nich byl tento z roku 2004. Měli jsme jedinečnou příležitost vyhrát titul. Euro pro nás bylo skvělé, ale když jsme se dostali do finále a prohráli jsme, tak to pro nás bylo těžké. Také si vzpomínám na Ligu mistrů, kdy jsme prohráli na penalty, a to bylo velmi těžké a bolestivé. Když to pokazíme a netrefíme se ... A prohrajeme finále.

Pláčeš kvůli fotbalu?
Pokouším se ovládnout emoce kvůli lidem, ale jestliže jsem s lidmi, kteří mě znají, když jsem s mojí ženou, tak mi nedělá problém brečet a dát najevo emoce. Když zůstanu doma a přemýšlím, že jsme prohráli, že to bylo nespravedlivé ... Ano, můžu brečet.

Pláčeš štěstím?
To také. Když se narodily mé děti, tak jsem plakal.

Máš rád filmy, a pokud si dobře pamatuji, tak tvým oblíbeným hercem je Mel Gibson a oblíbeným filmem je Statečné srdce.
Tento film jsem viděl třikrát. Moc se mi líbí. Je to dlouho, co jsem ho naposledy viděl. (Smích). Ale jsem starší. Mám ho rád a znovu se na něj podívám. Film, který jsem naposledy viděl, a který se mi moc líbi,l se jmenuje Tři dny ke svobodě. Je to velmi pěkný příběh.

Moc Ti děkuji, za tvoji návštěvu v Realmadrid TV a přeji Ti hodně štěstí v nové sezóně.
Bylo mi potěšením. Moc děkuju.