Francisco Gento - "Žrout" trofejí

Gento

Šest! sebeslavnější fotbalista musí před takovou číslovkou ve spojení s Franciskem Gentem smeknout. Klobouk dolů! Jako jedinému fotbalistovi na světě se Gentovi ve vitríně třepatí šest trofejí za výhru v Poháru mistrů evropských zemí. Nikdo před ním ani po něm tohle nedokázal!

"Přitom mým jediným klukovským snem bylo zahrát si někdy za Racing Santander. A i tato představa mi připadala jako naprosto nereálná," vzpomínal po letech slavný muž. Díky jeho schopnostem se stalo neuvěřitelné skutkem: jako dvacetiletý si Gento opravdu oblékl dres milovaného Santander. V blízkosti tohoto města, v městečku Guarnizo, se v říjnu 1933 narodil jako syn řidiče nákladního vozu.

Hrát za Santander? Naplněná životní touha byla pro Genta bezmála neznatelnou epizodou, pouhým odrazovým můstkem ke hvězdám. Do galaxie jménem Real Madrid. Právě v Realu začal tento hráč na levém křídle se svérázným koníčkem: sběratelstvím trofejí. Až do konce kariéry zůstal Bílému baletu věrný a v jeho vrcholných představeních rozhodně nebyl bezejmenným členem komparsu. I když - při vší úctě - hlavním tanečníkem také ne. "Tím byl vždy Alfredo," jmenuje Gento nejslavnějšího ze slavných, Alfreda di Stefana. "Bral mnohem vyšší plat než my ostatní, ale zasloužil si ještě víc. Těžko si představit, co by byl Real bez něj." Di Stefáno byl superstar, jehož zář oslepovala. Ale když si člověk promnul oči, spatřil v mužstvu další famózní fotbalisty. Puskáse, Kopu, Santamariu, Didiho a... Genta, samozřejmě!

Tenhle ansámbl neměl v druhé polovině 50. let minulého století konkurenci. V období let 1956 až 1960 vyhrál pětkrát po sobě Pohár mistrů evropských zemí, pokaždé s Gentem v sestavě. Ten slavil výhru ve stejné soutěži ještě v roce 1966. Zářivá bilance tmavovlasého útočníka tím nekončí. Zde jsou jeho další "palmáres" čili úspěchy, které nasbíral díky 800 startům a 256 gólům za Real: 12x mistr Španělska, 2x vítěz Španělského poháru či držitel Interkontinentálního poháru. V počtu ocenění ční Gento nade všemi.

A proč by ne? Jako levá spojka v tehdy pětičlenném útoku Realu byl Gento nedostižný, obrazně i doslova. Byl totiž sprinter, rychlost byla jeho největší přednost. S míčem u nohy dokázal uběhnout stovku za 10,9 vteřiny, španělský rekord na stejné trati byl tehdy jen o 6 desetin lepší, ovšem bez míče. Předkopnout si míč a utéct všem. Toto umění ovládal útočník tak skvěle, že se mu začalo přezdívat "El Supersonico" - Stíhačka. Když ho v roce 1955 kupoval Real ze Santanderu , mnozí se divili: "Co je to za posilu? Umí utíkat a nic víc!" Že byli skeptici brzy vyvedeni z omylu, je velká zásluha Gentova partnera na spojce Joseho Hectora Riala. V době, kdy dvaadvacetiletý Gento přišel do Realu, byl Rial v týmu mazákem. Mladíka se otcovsky ujal - a ten i díky jeho radám vyzrál v kompletního fotbalistu.

Někdy byl až estetický požitek sledovat jej při hře, kterou zdobil množstvím parádiček. Pokud se například koukáte na záznam památného finále Poháru mistr 1960, kdy Real rozdrtil Eintracht Frankfurt 7:3. vychutnáváte si, jak Gento zasekávačkami a kličkami školí soupeře. Většina fanoušků si však Genta pamatuje jako vítr, který vběhl do pokutového území, rozvrátil obranu a z křídla přesně odcentroval. Už jsme uvedli, že za Real dal 256 gólů, brankových přihrávek však rozdal snad dvojnásobně více. 

Hlavně z tohoto důvodu má většina hráčů, kteří proti němu nastoupili, na Genta špatné vzpomínky. Ne ti českoslovenští, kteří na něj narazili v roce 1962 v úvodním utkání mistrovství světa v Chile. Postrach obran nastoupil za Španělsko, za které celkově odehrál 43 utkání. Osmadvacetiletý hráč byl tehdy na vrcholu sil a uhlídat ho měl Jan Lála, mladý obránce Slavie.

Žádný div, že zadáka svíraly obavy. Vycítil je i trenér a výborný psycholog Rudolf Vytlačil. "Tak co, Jeníku, na koho vlastně hraješ?" dělal Vytlačil úmyslně neználka, když před duelem familiérně oslovil Lálu. "Ale, pane Vytlačile, na Genta," odpověděl zoufalý obránce. "Prosím tě - a co? Takových Gentů už bylo!" mávl rukou kouč.

Kdo ví, zda zabralo právě tohle. Gento se přes Lálu neprosadil. Československo vyhrálo 1:0 a rozjelo se za slavným stříbrem. Lála byl jednou z čestných výjimek, uhlídat Genta se povedlo málokomu. Vytlačilovu větu lze brát pouze jako nadsázku.

Gento byl jen jeden!