Španělská reprezentace aneb o Realu a Barce

„Nakonec jsme to všichni zvládli,“ jako by si myslel Iker Casillas

V bráně se před každým zápasem rozcvičovala madridská legenda, modla, srdcař a hlavně kapitán reprezentace Iker Casillas. Na pravé lajně jezdil a makal celý zápas další Madridista Sergio Ramos. A konečně - ve středu pole obíral protihráče o míč a brankáře svého soupeře ohrožoval častými střelamy ze středních či větších vzdáleností Xabi Alonso (ostatně, myslím si, že to břevno se po zápase se Švýcarskem třese ještě dnes). Proč bychom my, madridisté, nepřáli Španělům historický úspěch?

Důvodů je několik. Pojďme si některé vyjmenovat.

Ještě před zahájením turnaje v Jihoafrické republice trenér Vinente del Bosque oznámil svou nominaci. Byla opravdu hvězdná, téměř každý fotbalový kouč na světě by za takový kádr vyměnil i svou manželku. Oplývala mnoha hvězdnými jmény, jež jsou a budou navždy zapsána ve zlaté fotbalové kronice. Ke hráčům jako Villa, Torres, Casillas, Ramos, Puyol, Xavi, Xabi, Iniesta, Fabregas snad již nemusím nic dodávat.

Téměř každý, ve fotbale alespoň trochu sběhlý, očekával hvězdnou zálohu Xabi, Xavi, Iniesta, Fabregas. Avšak kouč pyrenejců od začátku turnaje překvapivě nasazoval Busquetse. Šanci dostal, ale podle mého názoru vždy zapadl do šedého průměr. Zato když se na hřiště dostal v průběhu zápasu Cesc Fabregas, tak ji podle mě dokázal zrychlit a rozhýbat. Tento kreativní záložník z londýnského Arsenalu má nepochybně obrovské kvality, ty ale trenér del Bosque přehlížel.

Očekávalo se také větší nasazování Torrese. Liverpoolský kanonýr šanci dostal, avšak zklamal, týmu moc prospěšný nebyl a když už se dostal do nějaké šance, tak selhal. V tomto ohledu s trenérem souhlasím, nezasloužil si základ.

Avšak poslední překvapení mě dostalo. Tímto překvapením se pro mne stal třiadvacetiletý barcelonský mladíček Pedro. Proboha, copak ten tam dělá? Ano, v Barceloně několik gólů dal, ale v katalánském velkoklubu mu spoluhráči míč servírovali na talíři i s podnosem a příborem před poloprázdnou či prázdnou bránu. Takových hráčů po světě běhají stovky. Proč si šanci zasloužil zrovna on? Nezaslouží si pozici místo něj například stejně starý, kvalitnější, techničtější a zkušenější David Silva? No uvidíme.

V play-off tento mladík začal dostávat šanci, ale mě osobně vůbec nepřesvědčil. Jak jsem řekl, šanci by si místo něj zasloužili kvalitnější Silva či Jesús Navas, který se poté, co se dostal na hřiště, stal jedním z nejlepších hráčů zápasu.

A právy některé z těchto krok, které učinil kouč Španělské reprezentace, se fanouškům Realu nelíbí. Někteří sdílejí názor, že zbytečné protežování hráčů Barcelony na úkor kvality nedělá dobrotu. Jsou snad Busquets či Pedro lepší než David Silva či Fabregas? Podle mě ne.

 Nabízí se možnost, že Vicente del Bosque nasazoval ve většině případů hráče Barcelony kvůli sehranosti. Není sedm sehraných hráčů v kádru úžasná výhoda proti ostatním mužstvům? Proč pak ale nepřejmenovat Španělskou repre na F.C.Barcelona a spol.?

Druhým důvodem je chování některých hráčů Barcelony. Iniesta ve finále fauloval (jednou měl být odměněn červeným překvapením), simuloval, prostě by se toho dalo najít mnoho (u Holanďanů či jiných hráčů Španělska pochopitelně taky). Za zápas by si tedy měl vysloužit červenou a dvě žluté navíc. Karetní mariáš si sudí Webb tehdy zahrál se 14 hráči, avšak na chudáka Iniestu se dostali pouze jednou.

Po konečném hvizdu vypukla euforie. Kapirán Casillas se rozplakal, ale posléze nad hlavu pozvednul pohár pro mistry světa. Hráči slavili. Avšak Puyol si neodpustil jednu nehezkou věc a se svými barcelonskými kolegy zvednul nad svoji ovčí hlavu katalánskou vlajku.

Nereprezentovali snad celou dobu Španělsko? Ještě před chvílí nejeden z nich líbal svůj znak na prsou a nyní nechali propuknout své emoce. Avšak jsou to profesionálové a svůj temperament by měli alespoň trochu krotit. Někteří fanoušci žádají po FIFĚ či po španělském fotbalovém svazu trest.

 Na závěr článku bych Vám chtěl říct, milí čtenáři, že jsem Španělsku vítězství přál (Němci s nejlepším fotbalem na turnaji byli předtím přemoženi). Španělsku jsem zkrátka fandil. Přestože se mi chování některých hráčů nelíbilo a některá rozhodnutí pana del Bosqueho také ne, musím konstatovat, že s tím nic neudělám a je mi to celkem šuma fuk. Kvůli protežování hráčů Barcelony brečet nebudu, jsem madridista, nepatřím k nim. Tímto gratuluji Ikerovi, Sergiovi a Xabimu k titulu mistrů světa a přeji jim mnoho dalších úspěchů v jejich fotbalové kariéře. Toto chci však také popřát celé Španělské reprezentaci, která turnaj vyhrála jako tým, a to je důležité.

Pokud s některým mým názorem nesouhlasíte, můžete to popsat do komentářů, já si s Vámi rád popovídám :) .Jsou to jen mé názory a mé úhly pohledu.