Finále PMEZ a LM - El magico ZIZOU

První fáze
72 týmů, 197 zápasů, deset měsíců a pouze jeden vítěz. Cesta do glasgowského Hampdem parku byla dlouhá a vyhrát mohl jen jeden. Tým Vicenteho Del Bosqueho a celý Real Madrid oslavoval 100 let od svého založení a celý ročník jednou velkou oslavou bílých skončil. Real v první skupinové fázi zvládl AS, Lokomotiv i Anderlecht a těšil se na druhou skupinovou fázi. Ta se zprvu zdála obtížná, ale i tu madridští zvládli s bravurou. Jedinou ztrátu si Merengues připsali s Panathinaikosem, Sparta Praha v prvním zápase jen těsně padla, druhé utkání bylo jednoznačné a s Portem Real také neztratil. Velkým překvapením soutěže byl Bayer Leverkusen, vedený Klausem Toppmöllerem. Německý tým potopil anglický Liverpool, na Anfieldu hosté prohráli 1-0, avšak v Bay Areně vedli 3-2 a nakonec jim postup vystřelil osm minut před konce brazilský stoper, Lucio. V semifinále se tým z Porýní utkal se slavným Manchesterem United. V "divadle snů" skončil zápas remízou 2-2, o branky se postarali Solskjaer, van Nistelrooy, Ballack a Neuville. V odvetě hosté po půl hodině vedli díky Keanovi, na konci poločasu však lístek do finále vystřelil Neuville, bohužel se Němcům vykartoval motor zálohy, Ballack. Real Madrid narazil ve čtvrtfinále na jiný německým tým, Bayern Mnichov. Real poslal do vedení na Olympijském stadionu Geremi, v posledních deseti minutách však vývoj otočili Effenberg a Pizarro. Postup do dalšího vystřelili Realu v odvetě Helguera a Guti. V semifinále celý svět očekával slavné El Clásico. Neúspěch si nikdo nepřipouštěl. První zápas na Nou Campu byl v režii Blancos, jejich dvě branky, po skvělých obloučcích Zidaneho a Mcmanamana, položily Blaugranas na lopatky. Del Bosque znovu prokázal skvělé taktické schopnosti a proto měl Real na Bernabéu již lehkou práci a po remíze 1-1, kterou zařídili brankami Raúl a poté vlastním gólem Helguera, postoupil Real do svého dalšího velkého finále Ligy mistrů.

Glasgow, 42 let poté
Real Madrid se vrátil, vrátil se na stadion, na kterém před 42 lety vyhrál Evropský pohár díky nejpozoruhodnějšímu výkonu všech dob. Místní na tento historický okamžik nezapomněli a jasně stáli na straně madridského Realu. Blancos navíc čekal další tým, Bayer Leverkusen, utkání se hrálo 15. května, to byl svátek sv. Isidora, patrona Madridu, který očividně své 'ovečky' neopustil. Hra byla rychlá s  mírnou převahou Realu. Hned na začátku střílel z 30 metrů Luis Figo, ale těsně vedle. Ještě chvíli předtím měl možnost Zidane, po autu Roberta Carlose, ale jeho střela také těsně minula bránu. Po devíti minutách se již skóre měnilo. Roberto Carlos předvedl znovu skvělý aut, který letěl úchvatných alespoň 30-40 metrů, než se dostal k Raúlovi. Ten už ho poté jen umístil do protipohybu bezmocného Butta a fanoušci Realu znovu očekávali mistrovskou jízdu za devátou trofejí v Lize mistrů. O pět minut později přišlo však vyrovnání. Ballack vybojoval roh s souboji se Salgadem, Schneider ho nacentroval přesně na Lucia a ten již neměl větší starosti s umístěním ho do sítě. V první půli měli ještě velkou šanci Morientes a Brdarič, který byl poté nahrazen Berbatovem, ale vše se schylovalo jen k jednomu momentu. Běží poslední minuta první půle, Santiago Solari vysílá Roberta Carlose skvělým míčem po 'lajně' k bráně Němců. Roberto svou skvělou levačkou posílá míč do pokutového území a zde stojí úplně osamocený Zinedine Zidane, muž který již hrál finále potřetí a myslel, že je prokletý. To vše se mělo v jedinou sekundu změnit. 'Zizou' se opírá do míče levou nohou, úplně bez rozmyslu, dává mu mírnou faleš a ten končí za zády Hanse-Jorga Butta. V ten okamžik každý hráč ví, že se stal svědkem nejlepšího, nejdůležitějšího a nejsenzačního gólu v historii fotbalu.

'San Iker'
Madridští fanoušci si možný neúspěch nepřiznávají, pějí oslavné Viva Espaňa a úplně vymazávají fanoušky Bayeru, kteří zpívali tak známou píseň, You'll never walk alone. Slušnou příležitost si vypracovával na začátku druhé půle Raúl, Živkovič mu však šanci nedal. Hned na to vystřídal Figa, nejlepšího hráče roku podle FIFA, Steve McManaman. Německý tým se snaží urputně vyrovnat, přitom zraní našeho brankáře, Césara Sáncheze. Na plac musí náhradník, Iker Casillas, ano ten Casillas, který před dvěma lety vychytal výhru proti Valencii. Svým originálním nástupem trošku pobavil diváky, poněvadž si nechává nůžkami zkrátit rukávy. Hra byla však stále vyrovnaná. Real si pořád vytvářel příležitosti a chtěl vítězství pojistit. Leverkusen chtěl naopak vyrovnat a poté ještě zkusit dokonce otočit. Rozhodčí tehdy nastavoval sedm minut, jen těchto pár minutek dělilo Real Madrid od trofeje. Nyní přišel čas na mladou krev. Leverkusen dokázal Real neuvěřitelně uzamknout v jeho vlastním vápnu. Do útoku se vydával i brankář Němců, Butt. Obrovské šance měli Ballack, Yildiray Bastürk a Berbatov, ale strážce madridské svatyně, 'San Iker', předvedl naprosto úchvatné zákroky, v těchto chvílích naprosto rozhodující. Běžela poslední minutka nastavení, Zidane je u míče a rozhodčí píská konec, jakoby to bylo symbolické, právě 'Zizou' je hrdinou a Real Madrid získá po deváté korunu pro nejlepší tým starého kontinentu. Glasgow se stává šťastným místem pro Real Madrid.




Základní informace:
Místo konání: Hampden Park, Glasgow, Skotsko (51 456 diváků).
Datum konání: 15. 5. 2002.
Rozhodčí: Urs Meier (Švýcarsko).

Sestavy:
Bayer Leverkusen
Butt - Placente, Lucio (90+1. Babič), Zivkovic, Sebescen (65. Kirsten) - Ramelow, Ballack, Schneider, Bastürk, Brdaric (38. Berbatov) - Neuville.
Real Madrid
César (67. Casillas) - Salgado, Hierro, Helguera, Roberto Carlos - Makelele (73. Flavio), Solari, Figo (61. McManaman), Zidane - Raúl, Morientes.

Branky: 14. Lucio - 9. Raúl, 45. Zidane.


Stadion
Real Madrid se znovu po 42 letech vrátil na Hampden Park a to ve velkém stylu, znovu ve finále nejprestižnější evropské fotbalové soutěže. Během těch let bylo provedeno hned několik rekonstrukcí tohoto fotbalového chrámu a byla razantně snížena kapacita ze 130 000 diváků a to hlavně kvůli bezpečnosti. I přes to se do hlediště vlezlo 52 000 diváků, nejvíce na něm bylo Španělů a následně Němců. Zápasu také přihlížel španělský král, král Juan Carlos.

Něco navíc: Zinedine Zidane.
„Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že je Real Madrid pravý šampión. Tímto zápasem se mi splnil sen, sen, který se zdál být nesplnitelný během mých posledních let v Itálii, vítězství v Lize mistrů. Je zcela jasné, že je Real Madrid nejlepší tým na světě. Vyhráli jsme nejdůležitější soutěže, nejdůležitější trofej pro klub, fanoušky a nás, hráče. Branka byla krásná a my jsme díky tomu vyhráli zápas, ale co mě opravdu těší je, že jsme získali trofej. Lidé o tom gólu stále hovoří, i když uběhlo již hodně času. Byl to pas od Roberta Carlose z levé strany. Nakopnul jsem míč bez jakéhokoliv rozmyšlení. Myslím, že to byla intuice. Byl to krásný gól. Věděl jsem to hned v okamžiku, co jsem zasáhl míč. Byl jsem tak šťastný, že jsme to vyhráli. Liga mistrů je největší motivace v klubové úrovni pro hráče. Je více či méně jako Mistrovství světa."