Finále PMEZ a LM - Králové Evropy

První fáze
Tento ročník Ligy mistrů přinesl další ze změn formátu soutěže. Začalo se hrát na dvě skupiny a soutěž hrálo 32 týmů. Ze skupiny vždy postoupily dvě mužstva a po těchto skupinách se následně utkaly ve čtvrtfinále, atd... Tento ročník Ligy mistrů byl výjimečný a to hlavně pro to, že se ve finále objevily dva týmy ze stejné země, Španělska. Zajímavě si v tomto ročníku vedla Barcelona. Ta se snadno dostala z první i druhé skupiny, ale v první části play-off narazila na tuhý odpor Angličanů. Chelsea FC měla také skvělou sezonu v Lize mistrů a s Barcou vypadla až po prodloužení druhého utkání na Nou Campu. Valencia přešla přes římské Lazio, doma rozstřílela hosty 5-2 a na Olympijském stadionu prohrála 1-0, což stačilo bohatě na postup. Real měl cestu mnohem složitější, protože narazil na Manchester United, obhájce trofeje, a na Bernabéu hosté uhráli remízu 0-0. V "divadle snů" však Manchester totálně vyhořel a prohrával 3-0, vše zkorigovali Beckham a Scholes na konečných 3-2. Ze zápasu si asi každý pamatuje perfektní akci Fernanda Redonda, který si udělal z obránců Devils tréninkové kužely. V semifinále Real dostal Bayern, se kterým dvakrát prohrál v osmifinálové skupině (4-2 a 4-1), tentokrát se čekala odveta, ale po prvním zápase na Bernabéu měli blíž k postupu Blancos po výhře 2-0, na Olympijském stadioně v Mnichově Bavoři vyhráli, ale vítězství 2-1 jim nestačilo. To Valencia měla větší převahu, i když hrála proti Barce. Doma ji rozstřílela 4-1 a nic na postupu do finále nezměnila ani odveta, který přinesla výhru domácích Blaugranas 2-1.

Del Bosque vs. Cuper
Závěrečný zápas Ligy mistrů 1999/00 měl by soubojem dvou zkušených trenéru, Vicente Del Bosqueho a Hectora Cupera. Španěl svého soka takticky předčil a překvapil ho svým neoddiskutovatelným trenérským umem. Během sezony dokázal Real přebudovat a postavit vítězící tým, který znovu získal morálku a sílu. Výsledek jeho práce byl naplno vidět v překrásném Saint-Denis. Bosque ukázal svůj "majstrštik" už jen ve výběru brankáře. 19-letý Iker Casillas, tehdy neznámý mladíček, tedy jen v Evropě, ukázal, že je daleko lepší než Bosnick, Kahn, či Caňizares. Mu trenér důvěřoval, navíc vše doplnil zkušeným stoperem Helguerou. Tato varianta umožnila Redondovi hrát více ofenzivněji a podporovat krajní obránce, Salgada a Roberta Carlose, kteří se spíše tvářili jako záložníci. Tím dělali obrovský prostor Raúlovi uprostřed, který mohl později v klidu rozdávat míče Anelkovi s Morientesem. Už jen poslední díl chyběl do Bosqueho mozaiky. Angličan Steve Mcmanaman skvěle pracoval s Redondem, ukázal velký fyzický fond a dokázal vstřelit nádhernou branku, podle mnoho do byl jeho nejlepší zápas v bílém dresu.

Dominance
Proti Valencii byla vidět půlroční práce španělského trenéra na psychice a fyzičce. Hráči si našli v Bosquem přítele. Dokázal odlehčit situaci, ale každý musel odvést to, co po něm kouč očekával. Nic z toho by se nestalo, pokud by k hráčům nepřistupoval odlišně než ostatní trenéři, vštípil jim obrovský smysl pro zodpovědnost. Finále opravdu vyšlo Realu nejlépe, byla to nejkrásnější možná ukázka Bosqueho práce. Skvělý kolektivní výkon bez chyb podpořila defenzíva, Real dokázal dokonale využít slabá místa soupeře. Navíc se v týmu objevilo hned několik veteránů, vše bylo doplněno mladíky, kteří těmto "starším" dali novou chuť po úspěchu. Valencia však nehrála špatně, jak někteří říkali, prostě měli smůlu. Proti Realu se v tu chvíli nedalo hrát. Když si vše diváci promítají, vidí krásné góly, kombinace, soudržnost, každý detaily byl naprosto dokonalý. Bylo to perfektní představení Madridistas. Je obrovský rozdíl mezi "velkým týmem" a "nejlepším týmem". Byla to skvělá předzvěst nádherné budoucnosti a nikdo tehdy nepochyboval, že nejlepší tým 20. století bude i nejlepším týmem 21. století. Nakonec celého příběhu z roku 2000 přeruším tuto "Ódu na Real" a shrnu všechny branky. První gól vstřelil Morientes. Volný kop Roberta Carlose se odrazil na nohu Michela Salgada. Ten přihrál Anelkovi, který si odtáhl obránce a vrátil míč zkušenému Španělovi. Ten odcentroval na zadní tyč skvělý obloučkem a tam čekal právě Fernando. Akce před druhou brankou začala znovu u Brazilce Carlose. Jeho dlouhý aut odvrátili hostující stopeři, ale jen k Mcmanamanovi a ten nádherným halfvolejem nedal Canizaresovi nejmenší šanci. Netopýři byli na pokraji zhroucení a vše ještě umocnil Raúl, kterého po rohu Valencie vysunul do brejku z odraženého míče Savio. Raúl předvedl perfektní samostatnou akci, kterou zakončil kličkou brankářovi a pojistil Realu osmý triumf v nejprestižnější evropské fotbalové soutěži. Po hvizdu Itala Braschiho nadešel čas fiesty a nutno říci, že si ji Real opravdu zasloužil.




Základní informace:
Místo konání: Saint-Denis (Stade de France), Paříž, Francie (78 759 diváků).
Datum konání: 24. 5. 2000.
Rozhodčí: Stefano Braschi (Itálie).

Sestavy:
Real Madrid
Casillas - Míchel Salgado (84. Hierro), Iván Campo, Iván Helguera, Karanka, Roberto Carlos - McManaman, Redondo, Raúl - Anelka (79. Sanchís), Morientes (71. Savio).
Valencia CF
Cañizares - Angloma, Djukic, Pellegrino, Gerardo (68. Ilie) - Mendieta, Farinós, Gerard, Kily González - Angulo, Piojo López.

Branky: 38. Morientes, 66. McManaman, 74. Raúl.


Stadion
Na francouzském Saint Denis bylo naprosto vyprodáno. Celý stadion byl zavalen španělskými fanoušky Realu a Valencie. Tento moderní stadionu hostil jedno z nejlepších finále v historii. Saint Denis nahradil již "opotřebovaný" Parc des Princes (Park Princů). Fanoušci obou táborů byli klidní a chovali se civilizovaně, což byl celkem rozdíl od fanoušků Bayernu a Manchesteru z předchozího finále na Nou Campu. Když zápas skončil, oba tábory se spojily a slavily spolu, stály při sobě a Madridistas vyzývali své protějšky, aby pomohli svým hráčům v této těžké chvíli.

Něco navíc: Manuel Sanchís.
„Finále splnilo všechna očekávání. Bylo to poprvé, co se potkaly ve finále dva týmy ze stejné země. Valencia a Real se v tomto utkání setkali a potvrdili nadvládu Španělska nad evropským fotbalem. Název 'Liga hvězd' opravdu seděl. Pro nás, hráče Realu Madrid, to znamenalo znovu dosáhnout úspěchu, stejně jako před dvěma lety v Amsterdamu a udržet si pozici mezi nejlepšími týmy. Nemohli jsme si nechat tuto šanci uniknout. Šance byly 50 na 50. Valencia hrála nejlepší fotbal a Real Madrid vždy zářil v takovýchto historických okamžicích. Krůček po krůčku, minutu po minutě jsme mohli vidět, jak Real Madrid kontroluje celou hru. Hráli jsme jako jeden muž. Každý gól to jen potvrzoval, tři dohromady a jeden lepší jak druhý. Měl jsem příležitost si zahrát jedenáct minut a těšil jsem se z vítězství s mými spoluhráči, stejně jako před dvěma lety."