Finále PMEZ a LM - Sedmé nebe

První fáze
Některé kluby se rády staly konečně vítězem nejprestižnější evropské fotbalové soutěže. Real Madrid ji do ročníku 97/98 vyhrál šestkrát. Nyní se pokoušel zase posunout hranice svého rekordu. Real se měl stát v tom roce opravdovým šampionem. Zrovna moc se mu pár let předtím nedařilo a dva vyhrané tituly v letech 95 a 97 měly pozvednout starou zašlou slávu Merengues, kterou nyní převážně ničila Barcelona. Jediným týmem, do té doby, který skončil ve skupině  druhý a dostal se alespoň do čtvrtfinále, byl Bayer Leverkusen. Jejich šťastná cesta skončila až na kopačkách madridských Blancos. Muži trenéra Juppa Heynckese postoupili ze skupiny D, kde se utkali s Rosenborgem, Portem a Olympiakosem. Real čtyřikrát vyhrál, remizoval v Pireu a prohrál v Trondheimu. Seimfinálovou bitvu Merengues odehráli s Borussií Dortmund. Doma Real Madrid vyhrál 2-0, v Německu poté uhrál remízu 0-0 a slavil postup do finále v Amsterdamu. Další semifinálovou dvojicí byl FC Juventus a AS Monaco, kteří předtím vyřadili Dinamo Kyjen a Manchester United. Po výsledcích 4-1 a 2-3 si letenku do Holandska mohli rezervovat hráči italského velkoklubu.

Krásný začátek...
Real musel na své finále čekat od roku 1981, kdy podlehl Liverpoolu. To Juventusu se v evropských soutěžích dařilo, hrálo již své třetí velké finále za sebou. Stará dáma tedy byla favoritem zápasu, na který se chtělo dívat více než 500 milionů lidí, na stadion v Amstedamu se jich vlezlo "jen" 50 000. Byl to krásný zápas. Kromě velkého množství taktických pokynů a dalších aspektů, které většinou hráčům svazují nohy, se hrálo v rychlém tempu a divákům se musela hra rozhodně líbit. Hned od počátku oba týmy bojovaly naplno, každý věděl, že kdo dá první branku, bude polovičním vítězem. První ukázku skvělé práce Blancos ukázal Fernando Hierro, na toho to totiž zkoušel svými magickými fintami pořád a pořád Zidane, napoprvé mu to nevyšlo a nevycházelo mu to ani v dalším průběhu zápasu. Rodák z Malagy měl vedle sebe další defenzivní legendu Realu, Sanchíse. Diváci byli také nadšení ze hry Raúla a na druhé straně Alexe Del Piera. Predrag Mijatovič dělal obraně Italů nebývalé velké problémy, zvláště když si zaběhl na levé křídlo. Asi 10 byl tvrdě faulován a mnoho zákroků volalo po žlutých kartách. Střed hřiště byl doménou Redonda a Karembeua, kteří vysílali skvělé pasy za italské zadáky. Real dominoval zápasu a hrál ve velkém stylu. Merengues však nedokázali svou převahu využít a žádné šance si prakticky nevypracovali. To dělalo Juve tak silné, jejich precizní obrana, i když se nedařilo, soupeřům dělala obrovské problémy a Real nebyl vyjímkou.

...ještě krásnější konec
Poločas byl bez branek a čekalo se na druhou půli. V ní Real znovu roztočil svůj kolotoč a první obrovskou příležitost zápasu měl Raúl, který však na skvělého Peruzziho nevyzrál. Poté již přišla řada na Predraga Mijatoviče. Panucciho míč sklepl do druhé vlny Raúl, i když to spíš vypadalo, že to byl nechtěný odraz, to však nic neměnilo na tom, že šel míč přímo proti Robertu Carlosovi, ten vypálil, ale střelu se mu příliš nepovedla a byla zablokována. Poté se míč šťastně odrazil k Pedjovi, ten ho přebral, oklamal brankáře a elegantně poslal Real Madrid do vedení. Několik dní před finále Pedja v jednom rozhovoru tvrdil, že je trošku zklamaný, že se mu nedaří příliš střílet branky v Lize mistrů, ten svůj zásah si nechal na ten nejdůležitější okamžik. Fanoušci i hráči jásali a svůj sen dovedli do zdárného konce a po dlouhých 32 letech vyhráli znovu evropský pohár. Gól z 66. minuty byl tak trošku symbolický, protože právě v roce 66 jsme získali poslední titul. Dlouhá léta Madridistas čekali na ten okamžik, kdy německý rozhodčí Krug odpískal konec zápasu. Po něm vypukly obrovské oslavy hráčů a také fanoušků, kterých dorazilo přes 15 000. 7! Bylo to sedmé vítězství v této prestižní soutěži a Real Madrid byl znovu nejlepším klubem Evropy.




Základní informace:
Místo konání: Amsterdam ArenA, Amsterdam, Nizozemsko (50 000 diváků).
Datum konání: 20. 5. 1998.
Rozhodčí: Krug (Německo).

Sestavy:
Real Madrid
Illgner - Panucci, Sanchís, Hierro, Roberto Carlos - Karembeu, Redondo, Raúl (90. Amavisca), Seedorf - Morientes (81. Jaime), Mijatovič (89. Šuker).
Juventus FC
Peruzzi - Torricelli, Iuliano, Montero, Pessotto (70. Fonseca) - Di Livio (46. Tacchinardi), Deschamps (77. Conte), Zidane, Davids - Inzaghi, Del Piero.

Branka: 66. Mijatovič


Stadion
V tomto ročníku se finálový zápas Ligy mistrů hrál v Amsterdam Areně, ta byla ve své době nejmodernější a nejlepší na světě. Náklady na výstavbu se odhadovaly na 96 milionů eur a byla slavnostně otevřenu v roce 1966. Celý stadion měl kapacitu přes 51 200 diváků a jeho zajímavostí bylo, že měl střechu, která se dala v nepříznivém počasí zatáhnout. to obvykle trvalo 20 minut, ale při hustém lijáku se vše dalo stihnout v pěti minutách. Na stadionu měl svůj domov další slavným evropský velkoklub, Ajax.

Něco navíc: Predrag Mijatovič.
„Nejhorší noc byla před zápasem. Přestože se snažíte nemyslet na fotbal, vnitřní úzkost Vám neumožňuje relaxovat a Vaše hlava o ničem jiném nepřemýšlí. Tu noc jsem měl sen. Vzbudil jsem se v 1:30 v noci a nemohl spát. To se mi nikdy předtím nestalo. Téměř instinktivně jsem zamířil na pokoj Davora Šukera a probudil ho a řekl 'Davore, budeš si myslet, že jsem blázen, ale někdo mi řekl, že vyhrajeme Ligu mistrů a já dám gól.' Šuker jen ležel a díval se na mne, jakoby mě vůbec neznal. Pak okamžitě porozuměl a poté řekl, že 'je to pravda'. Půl roku předtím řekl, že budeme hrát ve finále s Juve. Poté řekl: 'Jdi do postele Pedjo. Zítra budeš hrdina a potřebuješ odpočinek.' O dvě hodiny později mi někdo, kdo nemohl spát, zaklepal na dveře. Fernando Sanz byl tak zděšen, jakoby viděl ducha. Poté bez jakéhokoliv varování vykřikl: 'Podívej Pedjo, říkám ti, že podle mě to bude tvé finále.' Na druhý den, když jsem dal Peruzzimu branku, běžel jsem k Sanzovi, oslavil a věnoval mu tuto branku. Než jsem se poté vracel do středu hřiště, hledal jsem Davora. Stál tam, blízko čáry a díval se na mě, zatímco mi gratuloval k vítěznému gólu, ale nezdál se být nijak překvapený. Zdálo se, jakoby se mu to také zdálo. Neřád jeden! Jsem si jist, že o tom věděl již delší dobu, stejně jako ostatní, ale neřekl mi to."