První fáze
Celý třetí ročník PMEZ byl poznamenán mnichovskou tragédií. Při letu k zápasu do Bělehradu se při mezipřistání zřítilo letadlo Manchesteru United s tzv. Busby babes. Zemřelo osm hráčů, včetně reprezentantů Anglie Rogera Byrneho, Duncana Edwardse a Tommyho Taylora. I s manažerem Busbym však byli United vyřazeni až v semifinále, kdy je porazili AC Milán. Real Madrid měl o trošku snažší cestu do finále. Merengues na své cestě do finále rozmetli R. Antwerp FC a v semifinále se jim něco podobného povedlo i proti Vasas SC.

Nervózní začátek
Italskému týmu leželo v krku semifinále Evropského poháru z roku 1956 a odplata se nabízela právě v prvním bruselském finále. Všechny oči fotbalových fanoušků se upíraly na toto město, na tento zápas, ve Španělsku se na chvíli zastavil život a všichni netrpělivě vzhlíželi k tomuto velkolepému utkání. Televizní kamery se na tento zápas nedostaly a proto všichni ladili rádia, které měli zrovna po ruce. Zápas sledoval každý, kdo mohl a nikdo nemohl říci, že ho to nezajímá. Oba týmy hráli ve finále i v prvních kolech nádherný fotbal a bavili jím diváky. Ti své miláčky podporovali ze všech sil, oba týmy měli stejnou výchozí pozici a od samého začátku se začal hrát slušný fotbal. Možná trošku nervozity zapříčinilo to, že první poločas branku nepřinesl, i když si to zasloužil.

Přestřelka s prodloužením
V druhé polovině se konečně diváci dočkali branky. Po 15 minutách skóre otevřelo AC Milán, za které skóroval Schiaffino, jenomže o pár minutek později dokázal srovnat Alfredo di Stéfano. Jenomže AC Milán mělo během chvíle znovu navrch. Grillo poslal italský tým znovu do vedení a Real musel opět dotahovat. Mohlo by se zdát, že bude Real nervózní, ale jak se rychle dostalo AC do vedení, tak ještě rychleji Real srovnal skóre. Střelec z prvního finále, Rial, tedy srovnal deset minut před koncem. Atmosféra začala houstnout a po 90 minutách skončil zápas nerozhodným stavem 2-2. Muselo se prodlužovat!

První půle nastavení nebyla příliš zajímavá. Oba dva týmy chtěly hlavně ubránit skóre a když to půjde, tak zaútočit. To se povedlo Realu, ale "Paco" Gento trefil jen břevno. To byla ohromná smůla. Jenomže spravedlnost se ukázala hned po začátku druhé půle nastavení. Francisco Gento, muž, který se nechtěl vzdát, výpálil tak nádhernou střelu, že uhranula i brankáři Soldanovi a ten ji neměl nárok nějak chytit. Tato branka znamenal, že si Real Madrid připsal třetí vítězství v PMEZ za sebou. Madridští fanoušci přivítali na letišti Barajas své miláčky s ohromnou slávou. Všichni byli nesmírně šťastni a jásali. Hráči byli až překvapeni, jak je fanoušci přivítali při jejich triumfálním průjezdu městem. Los Blancos tak uzavřeli hattrick.


Základní informace:
Místo konání: Heysel-stadion, Brusel (Belgie), 67 000 diváků.
Datum konání: 28.05. 1958.
Rozhodčí: Albert Alsteen (Belgie).

Sestavy:
Real Madrid
Alonso (c) -  Atienza, Santamaría, Lesmes -  Santiesteban, Zárraga -  Kopa, Joseíto, Di Stéfano, Rial a Gento.
AC Milán
Soldan - Fontana, Maldini, Beraldo - Bergamaschi, Radice - Danova, Liedholm (c), Schiaffino, Grillo a Cucchiaroni.

Branky: 74. di Stéfano, 79. Rial a 107. Gento - 59. Schiaffino a 77. Grillo.


Stadion
Belgické hlavní město mělo v roce 1958 velmi nabytý program. Za prvé zde probíhala výstava EXPO, ale hlavně se zde hrálo třetí finále PMEZ. Popularita tohoto evropského poháru rostla rok co rok. Stadion Heysel hostil finále, na které se přijely podívat tisíce fanoušků z Itálie a hlavně Španělska. Hřiště bylo podle aktérů v perfektním stavu a hráči ukázali ten nejlepší fotbal. Zápas tři belgičtí rozhodčí, ale nepřetržitý potlesk diváků si vysloužili jen hráči obou mužstev.

Něco navíc: Fantastický tým od Raymonda Kopy.
Když jsem hrál své první finále Evropského poháru, byl jsem úplně nadšený. Real měl skvělým tým, který sestavil Santigo Bernabéu a jeho asistenti. Byl jsem šťastný, když jsem podepsal Realu, můj život se úplně změnil. Byl jsem šťastný, že jsem vyhrál tři Evropské poháry ve třech letech, které jsem strávil v Realu Madrid. Když budu upřímný, když řeknu, že roky, které jsem strávil v klubu, byly opravdu zvláštní kapitola mého života. Nyní se zaměřím na třetí vítězství, které se konalo v Bruselu. Proti nám hráli hráči Jako Maldini, Schiaffino, Grillo atd. Byli jsme dva nejlepší týmy v Evropě. Ale oni neměli nárok na vítězství, protože v té době byl Real Madrid bezkonkurenční. I přes všechnu radost bych chtěl podpořit Manchester United, který utrpěl velkou katastrofu, která způsobila smutek během celého Evropského poháru.

..... a tak se potvrdilo, že se Real Madrid nikdy nevzdá!