Finále PMEZ a LM - Začátek jedné velké legendy
PMEZ 1956 - Real Madrid
Real Madrid má za sebou bohatou historii, ale největší slávy se dočkal právě v Poháru mistrů evropských zemí, zkráceně PMEZ. Jeho výkony uchvacovaly evropské příznivce a i s notnou dávkou štěstí, jak během dvou měsíců poznáte, vytvořil prozatimní rekord 9 vítězství. První krok udělal v Parku Princů v Paříži proti Stade Reims. ![]() Všechny své vítězství vybojoval Madrid velmi těžce, ač se to někdy nezdálo. Finálová utkání byla vždy neobvyklá, ale nikdy v nich nechyběly branky, umění a extrémní vášeň k této hře. Ani první finále tyto atributy nepostrádalo. První finále nové soutěže, která měla sjednotit Evropu a postarat se o budoucnost hostil Parc des Princes v Paříži. Co se přidalo k velkému tlaku na Real byl také soupeř, francouzské Stade Reims. Útočná smršť Stade Reims ovládlo první polovinu svou skvělou hrou a vyvíjelo na Madridistas pořád a pořád větší tlak. Okolo Parku Princů fandilo Reims prakticky 100 000 lidí a to Blancos nepřidávalo na klidu. Jak už jsem zmiňoval, první půli měli pod taktovkou jasně "domácí" Stade Reims. Hned na začátku utkání si vzali dirigentskou taktovku a již v 6. minutě dal branku Leblond a dav šílel. O další čtyři minuty to bylo ještě hlasitější, když zvýšil Templin na 2-0. Jenomže svěřenci trenéra Villalonga nesvěsili hlavy a pokračovali ve své hře a vyplatilo se. Všechny na stadionu ohromil svou brankou Alfrdédo di Stéfano. Jeho branka zaskočila i brankáře Reims Jacqueta. Francouzský tým se i nadále snažil hrát svůj útočný fotbal, ale byl za to trošku potrestán v 31. minutě, kdy vstřelil brankou Španěl Rial. Na začátku druhé poloviny to však s Realem nevypadalo zrovna růžově. Hidalgo, později kapitán francouzské reprezentace a hrdina. si vzal míč a nekompromisně prostřelil Alonsa. Na stadionu začala vlna radosti, všichni zpívali a slavili. Jenomže všichni ohromě znervozněli, když Real srovnal, díky obránci Marquitosovi. Zde nastal velký obrat ve hře, když Blancos rozpoutali na hřišti svůj slavný balet. 11 minut před konce dostal zápas již svou gólovou tečku. Rial zaznamenal svou druhou branku, čtvrtou pro tým, ale hlavně rozhodující v zápase a tribuny ztichly, tedy kromě hrstky odvážných fandů Meerengues, kteří poté slavili v ulicích Paříže. Celé utkání přenášelo rádio Nacional a vítězství Realu Madrid se tak během sekundy rozneslo do uší miliónů Španělů. Ale celé ochody fanoušků na stadionu před ním bouřily i tak. Aplaudovaly oboum týmům, i když vítězem byl jen jeden. Za nádherný fotbal by si trofej zasloužili obě mužstva, ale pouze náš kapitán Miguel Muñoz si mohl dojít na prezidentský balkónek pro trofej pro prvního vítěze, dnes nejslavnější, evropské fotbalové soutěže. Při příjezdu do Madridu naše tehdejší fotbalisty vítalo přes stovky tisíc fanoušků. Real Madrid vyhrál první ročník Evropského poháru a tím tak odstartoval skvělou sérii. Základní informace: Datum konání: 13.06.1956. Rozhodčí: Arthur E. Ellis (Anglie). Sestavy: Real Madrid Alonso - Atienza II, Marquitos, Lesmes - Muñoz (c), Zárraga - Joseíto, Marsal, Di Stéfano, Rial a Gento. Stade Reims Jacquet - Zimny, Jonquet, Giraudo - Leblond, Siatka - Henri (c), Glovacki, Kopa, Bliard a Templin. Branky: 14. di Stéfano, 30. a 79. Rail a 67. Marquitos - 6. Leblond, 10. Templin a 62. Hidalgo. Stadion Proslulý Park Princů v Paříži hostil první finálové utkání nového evropského klubového poháru. Prakticky napůl století měl honosti technicky a architektonický pokrok. Atmosféra kolem stadionu byla velkolepá až euforická. Velké vzrušení a majestátnost provázelo toto finále. Francouzští fanoušci byli tehdy výborní, protože fandili svému týmu po celých 90 minut nepřetržitě, ale ke svému soupeři z Madridu měli respekt, což se rozhodně cení. Poslední branka Merengues sice francouzské fandy utišila, ale i tak se našli fanoušci, kteří na stadionu slavili, byli to Španělé, kteří vážili dlouhou cestu až sem, jen aby mohli vidět triumf svých miláčků. Něco navíc: První krok k vytvoření historie od Di Stéfana Když evropský pohár začínal, nikdo nevěděl, jak důležitá věc se stala. Měl jsem výsadu být jako hráč Realu Madrid u toho. V prvním kole jsme přejeli Servette, poté Červenou hvězdu Bělehrad a v Chamartín jsme odehráli památné utkání s AC Milán. Finále se hrálo v Paříži, v hlavním městě evropského... lépe řečeno světového fotbalu. Náš soupeř Stade Reims hrál prakticky doma. Chtěli moc vyhrát a my jsme sledovali z převážné části jejich dominanci. Přijeli jsme do Madridu s tisíci fanoušky a čekali jsme, že nás doprovodí z letiště Barajas. To byl pocit, který jsem nikdy nezažil. Měl jsem chladnou hlavu, ale mé srdce bylo plné emocí. Věděl jsem, že jsme udělali první historický krok. ..... a tak se zrodil začátek jedné velké legendy! ![]() |
||
Potřebujete nový Flash Player (alespoň verze 8) ke správnému zobrazení stránky, v tomto případě k zobrazení menu!













